Děti a základní pohybová aktivita - aneb výchova budoucích pacientů kardiologických oddělení a psychologických poraden
Klasický obrázek dnešní doby – před školou zastaví auto, maminka té své ratolesti div neotvírá dveře a pomalu mu nese tašku až do třídy. Za ní se plouží bledé malé stvoření a zívá.
Fenomén dnešní doby – „kult dítěte“ provázený neustálým umetáním cestičky provázený rodičovským pocitem – jen to „nejlepší“ pro mé dítě. Ale je to věčné ulehčování a odstraňování námahy svým dětem skutečně tím nejlepším? Nebo rodiče nevědomky své ratolesti naopak nenapravitelně škodí?
Každý lékař, trenér, či zkušený sportovec Vám potvrdí, že absolutní základ prevence kardiovaskulárních onemocnění, které masově sužují vysoké procento populace, je obyčejná chůze.
V době fyzického rozvoje a dospívání to platí dvojnásob. Mladý organismus jednoduše musí kardiovaskulární systém natrénovat, aby mu v budoucnu dobře sloužil, zvykl s na zátěž a případné problémy kardiovaskulárního či hormonálního systému byly co nejmenší, nebo přišly co nejpozději.
Ono se to zdá jako detail. Copak je rozdíl těch „pár kroků“ do a ze školy ujít nebo se nechat odvézt? Je!!
Budeme trochu počítat. Já měl základní školu 1,5 km od domu. Do školy z kopce, ze školy do kopce. To jsou 3 km pětkrát v týdnu – tj. 15 km/týden. Za měsíc 60 km. Za školní rok (10 měsíců) to dělá 600 km!! S aktovkou plnou učebnic a sešitů na zádech. 600 km z kopce, do kopce, s přídavnou zátěží osm let – to je skoro 5000 km jen tak mimo veškeré sportovní a volnočasové aktivity!
A bylo jedno jestli si takhle vykračoval hubeňour či tlusťoch, holka nebo kluk – chodili tak všichni a vůbec se to nepočítalo jako výkon, bylo to prosté pravidelné dopravování se z bodu A do bodu B.
A to jsem zmínil pouhé cesty do školy, vůbec s nebavím o volném čase po škole a víkendech.
I kluk nebo holka s genetickým sklonem k nadváze nebo naopak neduživosti prostě musel absolvovat tento přirozený „trénink kardia“, nevědomou prevenci populačních chorob s tlakem, srdcem, cévami atd.
Nehledě na na tvorbu hormonů v dospívání, kdy jejich syntéza při fyzické zátěži probíhá úplně jinak, zatěžování kosterního systému – zavápňování kostí, používání kompletního kosterního svalstva – prevence svalové atrofie, samozřejmě psychika – související s tvorbou endorfinů. A co teprve metabolismus, který při každodenní – alespoň základní zátěži – funguje mnohem svižněji.
Smyslem tohoto článku je varovat horlivé rodiče před zásadním omylem – neustálým fyzickým šetřením svých potomků jim můžete nenávratně uškodit. Netrénovaný organismus základní denní činností už potom nenarovnáte tím, že své dítě dovezete dvakrát v týdnu na plavání, budete mu do krku sypat chia semínka, pumpovat do žaludku smoothie a o víkendu ho vezmete na lyže – které mu samozřejmě ponesete. To je všechno samozřejmě fajn, ale nenahradíte to nejdůležitější – každodenní, pravidelný, dlouhodobý a přirozený dril kardiosystému.
Aby se potom ta láskyplná autodoprava neprotáhla až do dospělosti, kdy toho svého milovaného třicetiletého kardiaka se sklony k depresím budete opět vozit – tentokrát po doktorech..
+420 777 187 929